Abychom se podrobněji seznámili s údolím Bílého potoka, projděme si celou trasu až na Šmelcovnu.

Máme několik variant cest, kterými se na Šmelcovnu dostaneme. Záleží to též na tom, na jakou trasu se cítíme. Nejdelší trasa z naší obce je trasa, kterou se vydáme my.  Počítejme zhruba se 2-2,5 hodiny chůze. Cestu lze zvládnout i rychleji i pomaleji...Pokusíme se vás seznámit i s dalšími variantami, záleží na vás, kterou cestu si vyberete.

Další trasou je tedy možnost jít přes obec kolem budovy obecního úřadu přes otočku autobusů k tzv. „chatám" cestou kolem trafa VN, které míjíme zleva, po pravé straně vidíme i dřívější kravín. Po cestě se dostaneme k „černému křížku" a cestou dolů míjíme zleva zmíněné 3 chaty. Jdeme do lesa po cestě a zhruba po 250m se cesta zatáčí ostře doprava. My však půjdeme rovno dolů přímo na potok úžlabím, které je níže v lese. Po cca 300m se dostaneme na potok a proti sobě vidím Svobodovu chatu. Po proudu pak pokračujeme na Šmelcovnu.

Jinou trasou je možnost jít stejnou cestou jako v předchozí variantě, ale pod „černým křížkem" po zhruba 150m vyjdeme doprava na pole a zamíříme šikmo k rohu lesa východním směrem, kde vede cesta lesem na Stříbrnický potok, po jehož proudu pak postupujeme k Bílému potoku.

Další trasou je možnost jít z obce po cestě kolem zmíněného trafa VN, ale tentokrát ho budeme míjet zprava, podobně i kravín. Procházíme cestou mezi zahradami a dvěma stodolami a pokračujeme cca 1,7km až na Čapkovou, odkud sejdeme  stále po cestě do Stříbrnice ke štolám na Stříbrnický potok a po jeho proudu pokračujeme až na Bílý potok, kam se tento potůček vlévá a pak pokračujeme po proudu na Šmelcovnu.

My si vybereme tu nejdelší, ale velmi příjemnou vycházku. Pojďme tedy...

Po cestě nezapomínejme, že se nacházíme v přírodním parku, že jsme v lese a že zde žije zvěř a řada dalších živočichů, kteří si zaslouží klid. Chovejme se tedy šetrně nejen k přírodě zde v okolí, ale i ke všem živočichům, kteří zde pobývají...

Vyjdeme z naší obce Lesní Hluboké značenou cestou pod koupalištěm a tenisovým kurtem. Pro lepší představu se bude jednat o postupné obcházení obce Lesní Hluboké postupně od západu směrem k východu a pak k jihu.

Z obecní cesty pod zatáčkou pod kulturním sálem na rohu rodinného domku č. 22 scházíme doleva k hřišti a koupališti. Pod tenisovým hřištěm se točí hliněná cesta do lesa. Po pravé straně vidíme chatky. Po vstupu do lesa jdeme až dolů k Bílému potoku, z cesty neodbočujeme.

U potoka se dáme směrem doprava kolem zborcené usedlosti, dříve Brychtova mlýna, který ještě kolem roku 1950-1960 byl zcela funkční. Po ukončení „mlynářské" činnosti sloužil mlýn i jako rekreační obydlí, pobývala zde často   i rodina pana Erbana z Brna, jehož dcera, nyní paní Anna Blechová, se pak přivdala do naší obce. Po levé straně nad lesem míjím malou obce Radoškov.

Po potoku se dostáváme na rozcestí, kde zleva přitéká další rameno potoka a spojuje se v jeden silný proud. Zde míjíme několik malých chatek.

Přicházíme k Absolínovu mlýnu. Protože původní majitelé objekt prodali někdy v 80.letech(cca), slouží nyní novým nájemníkům, i když mlýn není prakticky v provozu. Můžeme zde však vidět náhon s korytem potoka, kudy protékala voda z potoka, poháněla náhon, který pomáhal jednak roztočit vlastní mlýn, ale dovedl pomoci i při výrobě elektřiny pro vlastní potřeby rodiny Absolínových. Jako zajímavost lze uvést, že syn pana Absolína Alois, byl velmi zdatným „dobyvatelem" šišek. S velikou obratností pomocí speciálních „stupaček" zdolával vysoké stromy a to nejen z důvodu dobývání šišek, ale i jmelí, které zdobilo pak prostory stavení.  Nebylo zde jednoduché žití. Za 2. světové války se v této oblasti pohybovala partyzánská skupina, jejímž aktivním členem byl právě i pan Absolín. Jdeme-li dál od tohoto stavení, za chvíli narazíme na pravé straně v lesíku na pomníček panu Absolínovi st., který zde na tom místě skonal.

Po cestě míjíme opět chatky a přicházíme ke známější Svobodově chatě. V 70. a 80. letech bylo velmi populární trampování. Zde se scházelo několik známých trampských skupin na tzv. „potlaších", což byly v podstatě víkendy na této chatě se spoustou lidí, hudbou, ale i pitím piva apod. Postupně však tyto aktivity ustávaly až skončily úplně. Od této chaty se lze přímo proti ní dostat úzkou kotlinou do příkré stráně asi po 250m na širokou cestu, kterou se dostaneme asi po 1,5km zpět do obce Lesní Hluboké.

Pokračujeme cestou dále. Po pravé straně obcházíme tzv. Výří skály, poměrně mohutný skalní masív, který vždy býval útočištěm výrů a vzhledem k dobrému krytí i lišek. Uprostřed míjíme skalní výběžek zvaný Pecen. Můžeme zde vidět i zbytky stavení, kde se dříve zpracovávalo železo, místu se říká „hamr" a okolí Hamerský žlíbek. Pravděpodobně z této činnosti pochází i název osady Šmelcovna (schmeltzen = taviti) kam nyní putujeme.

Ale pokračujme dále.

Přicházíme opět k soutoku 2 potoků, lépe řečeno většího potoka a pravého přítoku, tzv. Stříbrnického potůčku, který má své prameniště až pod zámkem v obci Lesní Hluboké. Tudy se tedy opět můžeme dostat několika možnými cestami zpět do obce. Jednou z variant je i cesta podél tzv. Stříbrnice, což je několik štol ve skále nad potokem, které vznikly těžbou železné rudy a stříbra a za 2. světové války sloužily jako úkryt místní partyzánské skupině. V současné době jsou vchody uzavřeny z důvodu možného nebezpečí zhroucení a dále z důvodu ochrany zde žijících netopýrů a jiných živočichů. Pokud bychom štoly procházeli, v jedné z nich bychom nalezli i přizpůsobené lože z „partyzánských dob", uvnitř pak ve „velkém sále" velký kámen, kde údajně skládali členové odboje partyzánský slib.

Ale pokračujme na Šmelcovnu...

Po krátké chvíli od tohoto místa přicházíme ke Kuchyňkovu mlýnu, opět pěknému stavení, které však již slouží pouze jako rekreační sídlo.

Přejdeme most přes potok a pokračujeme lesem dále. Po pravé straně na louce míjíme Chomoutův mlýn. Dříve bylo možné procházet přímo po louce a těsně kolem tohoto mlýna a pozdravit se i s tehdejšími majiteli mlýna.

Lesem obejdeme tento statek a sejdeme v místech, chceme-li pokračovat podél potoka, kde jsou chatky ve vlastnictví některého z podniků sloužící k rekreaci. Přejdeme potok a míjíme několik chatek. Za chvíli před sebou vidíme první stavení z osady Šmelcovna.

Přicházíme na Šmelcovnu, kde vidíme na návsi pomník padlým hrdinům 2. sv. války, dále malou kapličku, kde se každoročně uskutečňuje pouť a po malé chvíli i příjemnou hospůdku pana Čadíka, kde se můžeme občerstvit. V současné době zde nežije příliš mnoho trvale bydlících občanů. Tato osada je spíše výletním místem při příjemné a nepříliš náročné procházce údolím Bílého potoka.

Velmi známou akcí v této osadě, která je zde každoročně připravena, je vítání jara. Tato tradice je velmi oblíbená a hojně navštěvována po každý rok. Organizačně se na ní spolupodílí jak okoleční školy, především z Domašova, tak i turistická organizace „Společnost Bedřicha Václavka z Brna". Děti zde vystupují s připravenými básněmi, písněmi a nezbytnou „smrtkou", kterou po zapálení házejí do potoka a pohřbívají tak zimu. Na této akci se opakovaně zúčastňoval i známý básník Petr Bezruč.

A nyní můžeme další směr našeho putování, a to buď zpět do Lesního Hlubokého, nebo cestou do další obce Javůrek, nebo budeme putovat dále do Veverské Bítýšky, odkud se pak parníkem můžeme přepravit po přehradě do Brna.

Půjdeme-li dále do Veverské Bítýšky, budeme opět po cestě míjet např. Hálův mlýn s ubytovacím střediskem a menším bazénem, které je nyní ve vlastnictví některého z podniků. Můžeme se zde občerstvit, v případě příznivého počasí i v bazénu osvěžit a pak pokračujeme v naší vycházce. Dále budeme míjet také chatky, které lemují celou oblast.

A přicházíme do Veverské Bítýšky, odkud pak máme opět několik možností jak si celý výlet zpříjemnit. Ale to už je jiná kapitola...

Pro milovníky cyklistických sportů  je pozitivní, že celou popsanou trasu mohou absolvovat také na kolech, samozřejmě s menšími překážkami v místech přechodů potoka...

TOPlist