Vážení spoluobčané,

dovolte mi, abych se u příležitosti oslavy 100 let vzniku a trvání naší republiky přidal ke gratulantům k tomuto svátku nás všech.

  Dnes žijeme v České republice, nástupkyni původní Československé republiky, vysněného samostatného státu Čechů a Slováků. Ano, Československá republika se zrodila na troskách Rakousko - Uherského mocnářství na konci první světové války, v době sílících tendencí na osamostatnění národů s právem sebeurčení.

   Vzpomeňme historické kořeny formování našeho státu. Možná už na začátky v 9. století, na období vzniku Velké Moravy, na 10. století, kdy se kolem středočeského kmene Čechů začalo vytvářet české knížectví, na konci 18. století pak na národní obrození, které umožnilo vznik moderního českého národa a obnovu češtiny.

  To vše se podařilo završit právě před 100 lety, kdy vznikla příhodná doba k tomu, aby se podařil dobrý úmysl zakončit vznikem nové republiky, kdy český exil, tehdy v čele s bývalým říšským poslancem Tomášem Garriguem Masarykem, francouzským generálem Milanem Rastislavem Štefánikem a diplomatem Edvardem Benešem, prosadil i díky příhodným okolnostem u mocností Dohody 28. října 1918 vznik samostatného státu Čechů a Slováků a územní spojení bývalých Zemí koruny české a Horních Uher vyhlášením Československé republiky, suverénního státu Čechů a Slováků a národnostních menšin zde žijících.

   Ano, v popředí vždy jsou viditelné osoby, které jsou nejvíce oslavovány, nicméně je vhodné nezapomenout např. na důležitou roli České obce Sokolské v domácím boji a především na velký význam československých legií, které v Itálii, Francii, na srbské frontě a hlavně v Rusku byly propagátory samostatného státu  Čechů a Slováků a tisíce z těchto legionářů, a nejen jich, za tuto ideu položilo život.

  Československá republika si svoji suverenitu uhájila a po přijetí nové ústavy v roce 1920 se vydala v čele s prvním prezidentem T.G. Masarykem na demokratickou cestu. Nebyla a ani dnes to není cesta jednoduchá.

  Československá republika musela projít strastiplnou cestou, abychom mohli v současné svobodné České republice navázat na masarykovské základní myšlenky a vrátit se k myšlence demokracie, za niž před sto lety položilo desetitisíce lidí svůj život.

  Je však naplňována myšlenka skutečné demokracie i v současnosti? Není tomu tak vždy, někdy je skutečná demokracie nahrazena tzv. pseudodemokracií, morální a mravní čistota řady politiků, zástupců občanů na všech úrovních, tedy těch, kteří by měli jít příkladem, je v řadě případů upozaděna s cílem získat funkci, ze které pak mohou profitovat. Zájmy a potřeby občanů je někdy ani příliš nezajímají. A to je možné pouze proto, že řada z nich, ale nejen z nich, se někdy mylně domnívá, že demokracie uplatňovaná v současné době nejen u nás, je tou pravou vrcholnou demokracií. Takováto naše "vrcholná demokracie" "vyniká“ ve srovnání se stupněm skutečné demokracie fungující v některých státech. "Vyniká" tím, že se řada těchto lidí domnívá, že v demokracii je možné vše, přičemž rozměr osobní zodpovědnosti není třeba dodržovat. Paradoxně se pak ty demokratičtější země zdánlivě mohou jevit jako málo demokratické, neboť se "nemůže vše", nesmí se krást, musí se dodržovat jednoznačné zákony, které platí pro všechny bez rozdílu, musí se platit daně, existuje spravedlnost a vymahatelnost práva pro každého.

  Jak tedy může pomoci každý z nás? Snad tak, že každý začne u sebe, ve své rodině, ve svém okolí, demokratické ideály musíme hájit každý svou soustavnou aktivní prací a aktivním zájmem o dění v naší obci, vlasti.

  Není a nebude to jednoduché, protože mnohé z nás ukolébává rádoby „slušná životní úroveň“, která je však mnohdy položena toliko na roveň spotřeby konzumního zboží a konzumní kultury a někdy až neuvěřitelnou schopností podřídit vše internetu, mobilům, kdy se vytrácí lidský rozměr diskuze mezi námi všemi.

  Vzdělávejme se proto, učme sebe i své děti slušnosti, ohleduplnosti k sobě i druhým, lásce k vlasti, obci i své rodině. Držme se ideálů, se kterými do boje o naši republiku, naši demokracii, šli naši předkové, a to i s nasazením života, neboť tam jsou kořeny, ze kterých bychom měli brát příklady, ponaučení a sílu. Uvědomme si, že jedině společně, společnou prací, pozitivními příklady na každé úrovni tvoříme podhoubí k lepšímu životu pro naše děti i budoucí generace.

  Ne všichni si totiž uvědomují jaká cesta musela být překonána, abychom se mohli dožít této doby. Můžeme někdy vidět, že řadě našich spoluobčanů, zejména těm mladším, připadají tyto "bojovné" časy jako cosi pradávného, co má s naší současností jen málo společného, někdy lehkomyslně zlehčujeme významné okamžiky našich národních dějin, ač je to minulost nás samých, našich blízkých, našich rodin, našich bezprostředních i vzdálenějších předků. Ale právě tyto okamžiky a prožitky vytvářejí naši vlast, Českou republiku, která je základním kamenem našich nadějí i jistot. Nenechme si ji nikdy vzít.

  Dovolte mi, abych využil této slavnostní příležitosti a vzpomenul i na ty, o kterých se tolik nemluví, ale přispěli ke společnému cíli, na naše vojáky, a to nejen ty, kteří během první světové války položili své životy za vznik naší republiky, ať už to bylo na kterékoliv straně fronty. Památka všech těchto lidí, kteří neváhali za nás položit i svůj život, by se měla natrvalo vrátit do povědomí nás všech. Stačí se zastavit v naší obci u pomníku padlých, kde se můžeme poklonit památce padlých v 1. světové válce, těm, kteří položili své životy za naši svobodu.

  V závěru, při pohledu na uplynulých 100 let v naší obci bych rád vyzvedl práci našich předků i "současníků" pro naši obec, pro nás všechny, tedy všech, kteří pomáhali budovat naši obec, na základě čehož se podařilo vybudovat současné zázemí pro všechny občany v kulturně společenské, sportovní a dalších oblastech. Myslím, že z toho je patrné, že je jen na nás všech, že, tak jak si to tu uděláme a zařídíme, tak se nám, našim dětem i budoucím generacím tady bude žít.

Myslím, že můžeme být právem hrdi na vše co se tu podařilo zbudovat, vytvořit na všech úrovních. Buďme hrdi na všechny, kteří něco pozitivního vytvořili, něčím pozitivním přispěli pro nás všechny. Domnívám se, že je skutečně na čem stavět. 

Ať i další období je obdobím dobrých časů, obdobím míru. Ať žije Česká republika, ať vzkvétá naše obec a všem se tu dobře žije.

Přeji vám všem příjemnou oslavu tohoto jubilejního svátku.

Děkuji za pozornost.

Ing. Vladimír Ryšánek, 28. říjen 2018